ARTA reflexions - novinky

1. dokola 3:15
2. iluzionická 3:18
3. časotřesení 3:58
4. deštivá 4:24
5. dýmka 3:45
6. jsem 3:46
7. poslední večeře 5:40
8. kuličky 3:30
9. mariah 4:35
10. bůh ví 4:03
11. tsunami 3:45
12. to je celé 2:33

"Učím se od Boha dívat se do vzduchoprázdna," zpívá Jan na albu Tichý telegraf. Nizozemský klavírista Misha Mengelberg se svěřil, že on se učí hrát na piáno od svého kocoura, když pozoruje, jak chodí nazdařbůh po klaviatuře. Zubryckého Bůh je evidentně Mengelbergův kocour: oba pomáhají zbavit se ambicí, natočit album stejně samozřejmým gestem, jakým skočí kočka do kláves. V jejím skoku tkví mimochodem nepřekonatelná průrva mezi báječným světem showbyznysu a autorskou písničkou: ta druhá má cíl sama v sobě, stejně jako veškeré další umění. Kocour ani písničkář se neptají, jakou cílovou skupinu má jejich hledění do vzduchoprázdna. Jen zírají - a my ostatní se přidáváme, neboť mají dar zírat dobře.

Dřív jsem měl značný odpor k průvodním textům na albech, které tvrdily, že výsledek je dobrý nebo povedený. Byl jsem přesvědčen o lacinosti tak alibistické cesty, která se podobá spíš reklamě. Dnes začínám tušit, jak moc jsem se mýlil. Je to účinný způsob, jak se vyhnout bližšímu pojmenování, které by posluchačům zúžilo svobodu brát si z písně po svém, co kdo chce a potřebuje. "Neříkej mi Velký Bratře," odmítají první slova tohoto alba, a já to beru i jako oslovení posluchačů. U těchhle písní, rozbíhavých do mnoha dílčích obrazů a sklenutých většinou hned několika vnitřními oblouky, nikdo nediktuje jediný výklad. Když jsem se ptal Jana Zubryckého, v čem spočívá jeho povolání, řekl: "Realizuji vize druhých. Pracuji s architekty: jejich návrhy proměňuji ve skutečnost." Není snad ani třeba dodávat, že v písních (plných paradoxů) se autor paradoxně odreagovává opakem: skutečnost proměňuje v návrhy, asi jako se světlo rozkládá přes krystal. Takové písně nejsou pro každého, o čemž Jan ví a píše: Poselství svobody vložené do praku "někoho pohorší, někoho zahřeje".

Z pódia zpívá jediný muž, promlouvá však ke každému posluchači zvlášť. Písně jsou to dobré, ale tím všechno jen začíná. Zbytek je na nás.

Pavel Klusák

1. Samra ya samra 5:24
2. Salamat 5:33
3. Afdika 2:24
4. Eini bitrif 5:58
5. Hayyamatni 3:24
6. Jannaat 4:27
7. Hledání 2:16
8. Mili 7:06
9. Mayyel 6:00
10. 'Alal aqiq 5:19
11. Fogil nakhl 6:09

Arabský hudebník Ziriab žil v 9. století v Bagdádu, kde byl žákem slavného učitele Ishaqa al-Mawsili. Ten však v obavě, že ho talentovaný žák zastíní, na něho zanevřel. Ziriab opustil Bagdád a vydal se napříč tehdejší islámskou říší až do Andalusie, dnešního Španělska. Tam jeho hudební talent dosáhl vrcholu, nejen ve virtuozitě hry na loutnu a další nástroje, ale i v teoretické rovině. Založil hudební školu a přinesl řadu úprav tehdy známých hudebních nástrojů, především arabské loutny, kterou obohatil o pátou strunu a zcela změnil její konstrukci.

O mnoho let později, konkrétně v roce 1997 zakládá několik arabských rezidentů v Praze hudební skupinu a jako název si volí jméno dávného hudebníka. Složení skupiny prošlo několika změnami a v současné době ji tvoří dva Syřané: Marwan Alsolaiman (arabská loutna "ud", arabská flétna "nai", zpěv) a Haitham Farag (zpěv, arabský buben "darbuka"), a Libanonec Mouin Abu Chahine (zpěv, arabská tamburina "daff").

Ziriab zpívá převzaté písně ve vlastní úpravě. Jsou to písně známé v celém arabském světě. Některé jsou tak staré, že nelze určit jejich původ. Jsou tedy lidové v pravém slova smyslu. Jiné mají své konkrétní autory, avšak jsou natolik staré a notoricky známé, že se vlastně lidovými staly. Třetí zdroj, z něhož Ziriab čerpá svůj repertoár, představují novější písně, které se však hlásí ke zvuku i aranžmá klasické arabské písně. Na tomto albu jsou písně ze všech tří zmíněných zdrojů. Všechny jsou, jak hlásá podtitul, o lásce, ale přece jenom každá trochu jinak

1. Vesamachta 2:49
2. Uvau haovdim 2:01
3. Jisrael Jisrael 2:19 
4. Ma ništana 2:36
5. Al taster panecha 4:14
6. El nora alila 2:26
7. Sisu vesimchu beSimchat Tora 1:45
8. Simchu na 2:58
9. Mipi El 3:01
10. Chanuke 1:43 
11. Jemej haChanuka 1:26
12. Erec chita 1:56 
13. Ašira la-Šem 3:32
14. Pitchu li 1:41
15. Šira chadaša 1:38
16. Zajt še Jidn 1:48
17. Šošanat Jaakov 2:08
18. Jom tov lanu 1:20 
19. Umordechaj jaca 1:40

hosté:
rabi Jehuda Ješarim: zpěv; Tereza Rejšková: housle; Michal Kostiuk: klarinet, basklarinet, soprán saxofon; Jens Krüger: akordeon; Vítězslav Janda: basa, perkuse.

Tak jako tělo potřebuje stravu, duše potřebuje radost. Jednou z cest do komnaty radosti jsou i židovské svátky. Proto si od plic zazpívejme sváteční Vesamachta.

Židovský cyklus svátků začíná tradičně na jaře svátkem Pesach, který je připomínkou východu z Egypta. Prorok Jeremiáš nás v textu písně Uvau haovdim ujišťuje, že tak jako jsme byli zachráněni z Egypta, budeme jednou vysvobozeni i ze současného vyhnanství.

K pesachu patří tradiční sederová večeře, během níž zpíváme žalmy. Děkujeme jimi Bohu za zázraky, které pro nás vykonal. Neboť On je pravým zachráncem v čase našeho trápení. O tom je Jisrael Jisrael.

Také píseň Ma ništana nás zve k sederovému stolu a k vyprávění o východu z egyptského otroctví. Tento večer se mají děti dozvědět odpovědi na otázku, čím se tato noc liší od všech ostatních.

Před vysokými svátky zpytujeme své svědomí a skládáme účty za své činy. Omlouváme se za své chyby a doufáme, že Bůh od nás ani v tomto čase neodvrátí svou tvář - Al taster panecha.

Jom kipur je dnem smíření a přísným půstem. Trávíme ho v synagogách ponořeni do modliteb, ve kterých Boha prosíme, aby nám odpustil naše hříchy. Podle tradice se těsně před koncem tohoto výjimečného svátku zavírají nebeské brány a nám se naskýtá poslední příležitost vylít si své srdce. Píseň El nora alila je v sefardských komunitách závěrečným vyvrcholením jomkipurové liturgie.

Měsíc tišri je na svátky velmi bohatý. Po Dni soudu o Roš hašana a půstu na Jom kipur nás čeká osm dní Sukot a Simchat Tora – den, kdy dočítáme svitek Tóry. Sukot a Simchat Tora jsou časem výjimečné radosti, jak se zpívá i v Sisu vesimchu beSimchat Tora. 

Text Simchu na vybízí všechny bez rozdílu k oslavě dočtení Tóry. Radost dokáže překonávat všemožné hranice, a tak si v synagoze zatančí děti i straci, učenci i ti, co se radši moc neučí..  

Mipi El je součástí sefardské liturgie na Simchat Tora. Sólista zpívá předepsaný text a ostatní mu sborově odpovídají refrénem. Každá sloka je rafinovanou oslavou Boha, Tóry, Mošeho a izraelského lidu.

Svátek Chanuka je ztělesněním filozofického střetu dvou velkých duchovních světů - helenismu a judaismu. Chanuka je oslavou vítězství makabejských povstalců nad řeckými tyrany, oslavou vítězství malého odhodlaného národa nad světovou velmocí. Když Makabejci osvobodili jeruzalémský chrám, očistili ho od modloslužby a znovuzasvětili.

Jeruzalémský chrám byl srdcem židovského národa, jeruzalémský chrám stál na nejsvatějším místě na Zemi. Dnes, k naší velké lítosti, chrám nemáme, ale každý den se modlíme za jeho postavení.

Obě chanukové písně Chanuke a Jemej haChanuka hovoří o radosti na svátek Chanuka.

Tu biŠvat je Novým rokem stromů. Již v Tóře je psáno, že “Člověk je jako strom polní” a na Tu biŠvat si uvědomujeme svůj vztah ke stromům a zemi Izrael, která byla požehnána sedmi výjimečnými plody. Erec chita je sama jednou větou Tóry. “Země pšenice a ječmene, vinné révy, fíků a granátových jablíček, země olivového oleje a datlového medu.”

Roš chodeš, Nový měsíc, je první den každého kalendářního měsíce, kdy prosíme o požehnání na celé následující období. Do modliteb, ve kterých děkujeme Bohu za každý okamžik, který nám dopřává a kdy se o nás stará, přidáváme další děkovné a oslavné modlitby. Ašira la-Šem je zvláštním žalmem určeným na Roš chodeš a rovněž Pitchu li je vybrána z této výjimečné biblické knihy. Převzali jsme ji ze sváteční liturgie.

Píseň Šira chadaša nás vrací do doby východu židovského národa z Egypta. Dodnes každý den v modlitbě vzpomínáme na zázrak rozdělení Rákosového moře, kterým nás Bůh zachránil. Když Izraelité prchli z Egypta, Faraón je se svým vojskem pronásledoval. Židé se dostali až na břeh Rákosového moře. Vpředu je svíralo moře, vzadu Egypťané. Lid propukl v pláč a Bůh řekl Mošemu: “Řekni synům Izraele, ať jdou dál!” Bůh rozdělil vody moře a Židé prošli suchou nohou. Egypťané se vrhli za nimi, ale Bůh vrátil moře do jeho přirozenosti a oni se utopili. Tento zázrak inspiroval Mošeho ke slavné písni. Zpíváme ji i my.

Svátkem Purim si připomínáme neúspěšný pokus zlého Hamana vyhubit veškerý židovský národ žijící v rozsáhlé perské říši sahající od Indie po Egypt. Celý příběh nám líčí biblický svitek knihy Ester. Už se zdálo, že Židy nic neuchrání, vše bylo připraveno k totální likvidaci, když tu se jako zázrakem situace obrátila v náš prospěch. Proto je svátek Purim plný humoru . Jeho součástí bývají veselá divadelní představení, kterých se rádi účastní všichni – malé děti i dospělí.. A tak nám písnička Zajt še Jidn říká, abychom byli zticha, protože purimová hra plná skrytých významů právě začíná!

Šošanat Jaakov se věnuje postavám purimového příběhu. Některé si zasloužily požehnání, jiné zatracení. Když budete dobře poslouchat, uslyšíte zvuk připomínající řehtačky, kterými v synagoze přehlušujeme při čtení megily Ester jméno zlosyna Hamana.

Jom tov lanu v překladu znamená prostě to, že “je svátek Purim a my se budeme radovat”.

Umordechaj jaca popisuje okamžik, kdy Mordechaj vychází vítězně z královského paláce, kde se mu společně s Ester podařilo odvrátit hrozící pogrom. Hlavní město tehdejší Persie Šušan, které doteď truchlilo, propuklo v jásot a radovalo se.

Purim slavíme vždy v posledním měsíci židovského roku – adaru. Kniha Ester je poslední knihou Tanachu, a tak i my tímto svátkem naše zpívání končíme.

rabi Jehuda Ješarim

1. taki ochi, ryugenji 
2. taki ochi, fudaiji
3. taki ochi, kinko ryu
4. asahidaki waterfall
5. inside the circle / v kruhu

“Představa, že cosi tak neuchopitelného a éterického jako je hudební skladba může být jediným hmotným pozůstatkem slavného chrámu, mně připadala fascinující. Ještě navíc taková skladba, která by měla znít jako “šumění větru v bambusovém háji”. Tak totiž býval popisován zvukový ideál tajemné meditace dechu, zvané suizen, praktikované potulnými mnichy nicoty sekty fukeshu”, píše Vlastislav Matoušek v průvodním textu ke svému zatím poslednímu CD projektu.

Uvedením taki ochi, jedné z reprezentativních skladeb esoterických nočních obřadů v zen-buddhistických chrámech a Matouškovy vlastní kompozice V kruhu na společné nahrávce pořízené během listopadové noci v bechyňském klášteře se v jedné atmosféře prolíná minulé s přítomným, tradiční s novátorským, vzdálené s blízkým. Psané kompozice doplňuje autentický záznam jemného zvuku padající vody, pod jejímž dojmem kdysi kdosi svou skladbu taki ochi vytvořil.

Vlastislav Matoušek vystudoval na hudební fakultě AMU v Praze kompozici a postgraduální kurz hudební teorie. V roce 1996 jako stipendista Japan Foundation studoval hru na shakuhachi u Kifu Mitsuhashiho v Tokiu a japonskou tradiční hudbu u prof. Osamu Yamagutiho na University of Letters v Osace. Na hudební fakultě AMU v Praze v roce 2001 obhájil disertaci Kinetika v etnické hudbě a získal doktorát v oboru hudební teorie-teorie skladby. Od roku 1991 přednáší etnomusikologii na katedře teorie a dějin hudby hudební fakulty AMU v Praze, od roku 1999 také na Ústavu pro hudební vědu FF UK v Praze. Jako teoretik se zabývá hudbou mimoevropských kultur, hudební kinetikou a organologií. Spolupracuje jako hudební publicista s Českým rozhlasem v Praze. Je autorem mnohdy značně excentrických skladeb, často s účastí exotických nástrojů a elektroniky, s oblibou uplatňuje netradiční vyjadřovací prostředky a postupy. Jako interpret - zejména na japonskou bambusovou flétnu shakuhachi a další exotické a folklorní nástroje z vlastní rozsáhlé sbírky - sólově vystupuje při prezentaci svých skladeb, často v kombinaci s elektronikou. Na historické dudy moldánky, niněru, hackbrett, platterspiel a další historické a lidové nástroje hraje a zpívá se souborem Schola Specialis hudbu středověku a východočeský folklór. Na exotické perkuse (tabla, dholak, tibetské mísy etc.), folklorní flétny a další nástroje hraje od r. 1979 meditativní hudbu inspirovanou orientem v souboru Relaxace – CD: Dhjána (ARTA, 1991), Kadael (ARTA, 1993), Český kóan, Morning Prayer, Indian Inspiration ad.